Oficiální stránky SDH Dětkovice

Vítejte na stránkách SDH Dětkovice

Ostatní soutěže

Noční soustředění ve Smržicích

Po závodech ve Stražisku se několik týmů přesunulo do Smržic kde se na místní hasičské dráze mělo odehrát soustředění týmů zakončené soutěží o banky v podání několika litrů málonealkoholických nápojů. Tohoto soustředění se nakonec zúčastnily týmy Dětkovic, Čelechovic, Lipové, Nové Dědiny a Choliny. Kdo zná Smržickou dráhu ví že patří mezi rychlé a kvalitní a navíc vedle ní vyrostlo špičkové posezení s dobře zásobeným grilem.

Novka jakožto tým pro nespojení savic diskvalifikován ze závodu ve Stražisku byl na místě první. Už od pěti hodin čekali kdy přijedou ostatní a nenápadně obsadili, strategicky velmi dobře položené, stolky u výčepu. Po příjezdu Dětkovic se zjistilo že existují ještě lépe položené stolky (blíže výčepu) a ty jsme obsadili my. Holt máme na to čuch. Poněkud nečekaně se objevily holky z Krumsína, bohužel jen na čučku a ne závodit. I tak to bylo ale hezké a příjemné J. Čelechovice mezitím přivezly terče časomíru a sebe, Cholina přivezla jen sebe. Překvapením byl tým Lipové který přijel složen z týmu A, B a snad i C. Já byl poněkud překvapen, že jediný béčkař jsem já a každý tým mi slušně oznámil (ne poprosil, oznámil) „uděláš nám béčka jo?“ Po rychlém součtu složitých propočtů (3x5) jsem došel k číslu někde okolo 15 (dělám v bance, ne?!) a porozhlédl se kde může přistát vrtulník RZS. Naštěstí hřiště je velké a vrtulník se tam vleze.

 

Za nevěřícných pohledů štamgastů a obsluhy hospůdky jsem se tedy převlékl do slušivých elasťáků a šel na to. První útok jsem absolovoval s Čelechovicemi a jejich mašinu vyloženě nemám rád. Trubičky které vedou pod koncovkou béčka z mašiny mě dokážou dostat do varu, ale nakonec jsem se s tím nějak popral a mohl odstartovat první útok večera. Výsledný čas byla nějaká horší 19. Nic moc. Jako druhý tým šla na start Nová Dědina pro změnu se mnou na béčkách. Asi po třech letech jsem si znovu zkusil dva spoje a šlo to. Výsledný čas – horší 18 J. Třetí jdou na první pokus Dětkovice já jdu znova na béčkách a dávám si panáka abych přežil, modlím se k bohu aby někdo přijel a zachránil mě. Mé modlitby byly vyslyšeny a dorazil lékárník a tým Lipové z svým béčkařem (béčkař z béčka dosahující kvalit béčkáře áčka). Tuto skutečnost jsem s Karlem oslavil zlatým a dvojitou zelenou. Náš útok 18,02 (to si náhodou pamatuju – to bude tím zlatým), za Cholinu jde tedy Dominik z Lipové a já si konečně můžu odpočinout (u baru s Karlem, zlatým a cigárkem), Cholina pokud se nepletu to trošku vymamlasila a čas byl nic moc. Lipová z nouze oslovila našeho Tomáše na rozdělovač a jeho větu „jhasněěěěěěě škyt! F pohoděěě“ si vyložili jako výraz absolutního štěstí a ne důsledek nezřízené konzumace málonealkoholových nápojů. Bohužel to byla chyba. J

 

Soutěžní útoky odstartoval tým Nové Dědiny, jejich proudaři patří mezí později narozené a jsou zvyklí už při klekánicích zařezávat. Devátá hodina tedy na ně byla hodně J. Výsledný čas 22 a nějaké ty drobné značil že Novka nevyhraje. Druzí jsme šli my a už to bylo lepší i přes Tomášovi zvětšující se problémy s koordinací a komunikací jsme dokončili v čase 18,73. Čelechovice na tvrdo s Jarynem na stroji 18,79, Cholina  něco přes 19 vteřin a Lipová…. No nejlepší nakonec. Díky Tomovi se jejich příprava poněkud protáhla. Tomáš neovládal svou škytavku a každé škytnutí mu rozhodilo jeho spoje, když už to nakonec zvládl a došel i ke startovní čáře objevil se jiný problém, žízeň. Ten se vyřešil rychle z naší dobře zásobené ledničky a pak jsme už jen mohli sledovat jak Tomáš po dvaceti metrech padá a téměř usíná J. Lipová tedy NP. Náplň do ledničky tedy zaslouženě získal tým který se o ni dokáže dobře postarat a taky se o ni v Dolanech postará. Koržovo naříkání „My se toho Fernetu nezbavíme“ díky tomuto vítězství nikdo nebral vážně.

 

Dál už se odehrávala velmi bujará zábava při které jsem dostal nápad na soustředění v příštím roce před sezonou a tak trochu už na tom začal pracovat (stejně jsou to věci co člověka napadne po litru zlatého J) a taky jen tak mimochodem vypil nějaký ty panáčky. Cca v jednu hodinu ráno už se hospůdka zavírala a tak jsme se přesunuli k největšímu baráku ve Smržicích, jehož nájemník (Tomáš) dělal „den otevřených dveří“ no a vzhledem k tomu, že někteří (slíbil jsem že nebudu jmenovat J) přepli do režimu STAND BY nás vyvolené naložil Ivan do Žducháta a odvezl směr Prostějov a Lipová.

 

Akce to byla velmi povedená, ale určitě to mohlo být i o kousek lepší. To jde ale vždycky. A pokud jste dočetli až sem tak toho už nechte. Víc stejně nevím J.

 

S klasickým pozdravem „tak jsme teplý no a co“ se s vámi loučím a na jaře ve Smržicích (snad) nazdar.

Žádné komentáře